Lamaland!

Tvor s hlavou a ušima muly, tělem velblouda, nohama jelena a ocasem koně. Tak popsal lamu guanako v roce 1520 první Evropan, který lamu spatřil. Obyvateli jihoamerických andských oblastí jsou lamy považovány za dar bohů. Až lamy vyhynou a vrátí se do božského světa, z něhož k nám sestoupily, bude to podle legend znamenat konec civilizace.

Kamenitá planina národní rezervace Salinas a Aguada Blanca v peruánských Andách se rozkládá v nadmořské výšce čtyři tisíce metrů. Hnědavá a vysušená půda je poseta shluky ostrých křovin, které odolávají drsnému podnebí. V dáli narušuje monotónní ráz krajiny zasněžený štít. Pro návštěvníka je téměř nepředstavitelné, že by tu mohl existovat život. Ale je tu.

Planinou se graciézně pohybuje šest nebo sedm siluet zvířat skořicové barvy. Stádečko kráčí pozvolna kupředu, občas se zastavuje, aby se napáslo, znovu se dává do pohybu a nakonec rozhodně zrychluje krok, když zjistí, že skupina zvědavců se s připravenými fotoaparáty a kamerami snaží ke skupince přiblížit. Jde o vikuni, nejmenší ze čtyř druhů lam. Dlouhá léta, kdy byly nelítostně pronásledovány a loveny, se odrazila na plachém chování a nedůvěře k člověku.

Původ lamy

Podle nalezených zkamenělin zoologové zjistili, že velbloudovití, z nichž lamy odvozují svůj původ, vznikli asi před šestnácti miliony lety. Původně obývali severní oblasti amerického kontinentu. Později se rozdělili. Jedna ze skupin přešla Beringovu úžinu do Asie, kde se vyvinula ve velbloudy jedno- i dvouhrbé.

Další část se ze severu Ameriky vydala směrem na jih a usadila se především v andských oblastech. Jejich organismus se postupně přizpůsoboval zdejším nadmořským výškám. Zvýšil se jim krevní tlak, snížila hustota krve a změnil se i tvar červených krvinek, které jsou oblé a bez jádra. Během tisíciletí se tito tvorové rozdělili na dvě divoké varianty - vikuni a guanako, později vznikly domestikovaná lama krotká a alpaka.