Lama v hospodářství
Díky směnnému obchodu a prodeji kůží a sušeného lamího masa na trzích získávali místní obyvatelé nezbytné potraviny rostlinného původu. V jistém smyslu se tento primitivní hospodářský model zachoval ve vesnicích andských náhorních plošin dodnes, přestože moderní doba klade na zdejší hospodářství nové nároky.
Hlavním motivem pro chov lam se stává obchod s vlákny alpak a vikuní a s kůžemi guanak. Zvýšený zájem o tyto přírodní produkty s sebou však zároveň přinesl rozmach pytláctví, díky němuž se na pokraji vyhynutí ocitly vikuni v Peru, Ekvádoru i Bolívii a vlády těchto zemí musely přijmout zvláštní ochranná opatření. V Peru byla pro vikuni zřízena přírodní rezervace.
V textilních továrnách v druhém největším peruánském městě Arequipě jsou ponča z vláken lamy vikuňa vystavena v uzamčených skleněných vitrínách. V ceně dostupné jen těm nejbohatším se odráží celý komplikovaný proces chovu a péče o lamy, na jehož konci je tak vzácné zboží, jako jsou jejich vlněná vlákna.
V současnosti se stříhání lam provádí každé dva roky. Při jednom takovém stříhání se z jedné peruánské lamy vikuni získá 200-300 gramů vlákna. Jen pro zajímavost, jeden kilogram vlákna z vikuni má cenu 360 euro.
